Výsadba jahodníku

Šťavnaté plody jahodníku patří k letním měsícům stejně neodmyslitelně jako slunce a koupání. Díky desítkám různých odrůd si pochutnáváme na jahodách od června až do začátku září.

Umíte si představit léto bez zmrzlinových pohárů, ovocných koláčů, dortů nebo koktejlů? Každou z těchto pochoutek můžete vyšperkovat voňavými jahodami, které jste si sami vypěstovali na zahradě.

Jahodníky a jejich vliv na zdraví
Jahodník je jedinou bylinou mezi tuzemskými ovocnými rostlinami. Je to vytrvalá rostlina na stanovišti a každoročně se dále rozšiřuje odnožemi. Podle doby sklizně rozlišujeme jahodníky jednou plodící a opakovaně plodící (remontantní).

Na jednou plodících jahodnících se plody objevují v červnu a remontantní plodí poprvé už začátkem června, podruhé kvetou a plodí od konce června až do října.

Oblíbené jahody jsou také zdravé. Jsou bohaté na železo a draslík, pomáhají při chudokrevnosti, dně, při problémech s ledvinami a játry. Obsahují také velké množství vitaminů a důležitou vlákninu, organické kyseliny a minerály. Plody mají vysoký obsah vody a velmi malý podíl cukru, takže konzumace několika plodů denně přispívá ke zdraví našeho organismu. Čerstvé jahody tiší zubní kaz, hojí popáleniny způsobené sluncem a zesvětlují pihy. Čaj z listů a kořenu léčí problémy močového ústrojí.

Nároky na stanoviště
Jahodníky jsou poměrně nenáročné na stanoviště. Můžeme je pěstovat v nížinách, středních polohách i podhorských oblastech. Limitujícím faktorem by mohly být srážky, protože jahodník vyžaduje 600–700 mm srážek ročně. Ideální jsou hlinitopísčité a písčitohlinité půdy, ale poměrně dobře snáší i zasolené půdy. Pro výsadbu volíme zásadně slunné místo. Čím více slunce, tím lépe. Výsadba do stínu pod stromy jahodám nesvědčí. Rostlina méně plodí a trpí chorobami a škůdci, např. plísní šedou. Kořeny stromů navíc odebírají jahodám živiny a vláhu.

Příprava sazenic a jejich výsadba

Dobře vyvinuté sazenice se odebírají od matečných rostlin již zakořeněné, s celým kořenovým balem a přesazují se na nový záhon. Jahodníky zpravidla odnožují tak bohatě, že nikdo většinou nevyužije všechny nové sazeničky.  Je ovšem důležité, aby sazenice pocházely od zdravých a plodných jednoletých matečných rostlin.

Jahodník je možné sázet ve třech termínech:


1) Jaro
klasický způsob, kdy vybíráme sazenice z loňských porostů. Nevýhodou je, že se sazenice hůř ujímají.

2) JaroFrigo (chlazená sadba), kdy se sazenice odebírají z pole později na podzim, v době, kdy je již rostlina ve vegetačním klidu. V tomto stavu se udržuje do času výsadby. Frigo sadba se může sázet od brzkého jara až do začátku července.

3) Léto – jahodníky se vysazují rovněž v létě, od konce července do konce srpna. V tomto období jsou k dispozici první mladé sazenice, které ještě nemusejí být úplně vyzrálé, proto je nutné opatřit po výsadbě pravidelnou zálivku pro zdárné ujmutí. Výhodou sázení v tomto období je vyšší výnos v následujícím roce.

4) Podzim – na podzim se jahodníky sázejí od konce srpna do září a v závislosti na počasí i do poloviny října. V této době je již dostatek čerstvých sazenic, ale nemůžeme počítat s velkým výnosem plodů hned v příštím roce.

Jahody vyžadují kvalitní především vrchní deseticentimetrovou vrstvu půdy, protože koření velmi mělce. Nejdříve se pro obohacení půdy používají rostliny pro zelené hnojení s velmi rychlým růstem jako je řeřicha, řepka nebo hořčice. Po vyvinutí rostlinek do výšky zhruba deseti centimetrů se posekají a zaryjí.

Vrchní vrstva se musí důkladně rozhrabat a nakypřit alespoň týden dopředu, aby půda stačila slehnout. Jako velmi kvalitní základ pro zakořenění rostlin je vhodné pokrýt záhon vrstvou rozleželého kompostu.

Před vlastní  výsadbou musejí mít nové rostliny dostatečně vyvinuté minimálně čtyři listy a kořenový systém. Kořeny se nezakracují a rostliny se na nové stanoviště přenášejí s neporušeným balem.

Nejvhodnější je sázení do řádků vzdálených od sebe alespoň 70 cm, čímž se značně usnadňuje sběr. Je vhodné, aby od sebe byly rostliny vzdálené asi 30 cm a více, s ohledem na velikost vzrůstu odrůd. Jahody by se neměly sázet příliš hustě, zůstanou na záhonu několik let a za tu dobu se velmi rozrostou.

Pokud je to možné, orientujeme řádky od severu k jihu, aby během dne byly obě strany řádku stejnoměrně osluněny a jahody stejnoměrně také dozrávaly. Při sázení se rostlinky musejí dobře přimáčknout prsty, aby se kořeny spojily se zemí.

Ošetřování vysazených jahod
Po podzimní výsadbě je třeba jahody vydatně  zalévat, aby kvalitně zakořenily. Zesílí tak ještě před nástupem mrazů.

Nové sazenice se musejí také mělce okopávat, aby nedošlo k zaplevelení.  Asi dva týdny po výsadbě se mohou rostliny přihnojit dusíkatým nebo kombinovaným hnojivem například NPK. Hnojivo nesmí přijít do srdíčka rostliny.

Před zimou rostliny přihrňte zemí nebo mulčujte rašelinou, aby úspěšně přezimovaly. Stále plodící jahody bývají na podzim zeslabeny opakovanou sklizní, proto je navíc ještě přikryjte chvojí.

Při častých srážkách a vyšších teplotách v červnu hrozí rozvoj plísně šedé a rostliny by mohly shnít. Tomu se dá předejít pěstováním na černé fólii, netkané textilii nebo na polystyrenových deskách, trendem je pěstování v závěsných květináčích,kdy zůstávají plody čisté.

Odborníci doporučují pěstovat jahodník nejvýše tři sklizňové roky. Jahody půdu jednostranně vyčerpávají, množí se choroby a škůdci a půda se ušlape.

Historie jahodníku

Přemýšleli jste někdy, odkud pocházejí lahodné sladké červené plody, které tak rádi v létě konzumujeme? Archeologové odhalili, že na jahody se chodilo už v době kamenné, byly to plané formy jahodníku, ze kterých se vyšlechtily jahodníky jak je známe dnes.

První dochované zprávy o jahodách a jejich blahodárných účincích na člověka pocházejí ze starověkého Řecka, konkrétně od lékaře Hippokrata. Ve středověku tvořily jahody společně s malinami, moruší, jabloní a vinnou révou součást klášterních zahrad. Velkoplodé odrůdy se do Evropy dostaly z Ameriky až na vidličku Ludvíka XV. Jeho zahradník Antonio Duchesne vyšlechtil jahodník ananasový, který se nakonec dostal až k nám.

Na území Čech a Moravy se jahody začínají v širší míře pěstovat až v 19. století v oblasti Neveklovska. Prvním tuzemským pěstitelem jahod byl Rudolf Strimpl na statku Chlistov, který tam začal v roce 1896 s křížením odrůd dovezených z Ameriky.

20

 

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Zahrada. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.