Pokud si dá kuchař či kuchařka práci s dokonalou přípravou jídla, chutná ještě o něco víc, když se konzumuje v příjemném prostředí na bezvadně prostřeném stole. Ostatně i za to se sbírají body při gastronomických soutěžích.
Nemusí jít ale zrovna o soutěž, ale i při rodinném jídle máme větší požitek u příjemně prostřeného stolu v upravené části bytu, která nám slouží jako jídelní kout, pokud nemáme přímo jídelnu.
Posezení u jídla má mít atmosféru
„Na společné snídaně a večeře jsem se těšila každý den. Vždy se u nich probralo vše, co se celý den dělalo a událo, nebo co nás čeká a hlavně jsme se všichni společně sešli. V jídelně se u kulatého stolu posedělo častěji než v obývacím pokoji vždy, když přijela návštěva. Moc se mi líbilo, že je stůl neustále připravený k tomu, aby se u něj někdo usadil a dal si něco dobrého. Když k nám jednou přišli spolužáci na návštěvu, strašně se divili, že máme na stole čerstvou kytičku, svíčku a mísu s ovocem a tác s koláčky. Byl praktický, protože byl velký kulatý a prostorný. Vzpomínka, ve které převažuje růžová, bílá a vínová barva, patří neoddělitelně k mému dětství,“ říká Růžena Filipová, když vypráví, jak se rodina scházela pravidelně v části velké kuchyně zařízené jako jídelna. Měli ji vybavenou nábytkem z tmavého dřeva, vše barevně sladěné. Její maminka v růžové a vínové barvě vyšívala dokonce i ubrusy, aby vše ladilo.
Jídelní prostor by měl být součástí každého bytu
Samozřejmě nemusí jít přímo o jídelnu jako samostatnou místnost, ale třeba jen o vyčlenění prostoru v obývacím pokoji či v kuchyni, kde se podává jídlo, u kterého se schází rodina pravidelně, nebo alespoň některé dny v plném počtu. Stačí, když je to jen stůl a židle, nebo vyčleněný roh s jídelní lavicí a židlemi kolem stolu.
„Když jsme si sedli s jídlem v obývacím pokoji, když nebyli rodiče doma, obvykle někdo z nás dětí sáhl po ovladači od televize a tím bylo po pohodě. Hltali jsem jídlo, často jsme ani nevěnovali pozornost tomu co jíme, v myšlenkách byl každý z nás někde jinde a sounáležitost se vytratila. Dnes už vím, že má-li mi jídlo chutnat a chci-li z něj mít požitek, musí pro to být patřičné prostředí,“ přibližuje Růžena Filipová, proč si jídlo vychutná u jídelního stolu.
Klasika kontra moderní linie
Růžena Filipová bydlí v domě z přelomu 19. a 20. století, mají vysoké stropy a arkýře, takže mají jídelnu zařízenou starožitným nábytkem, pohodlnými židlemi u kulatého stolu, dvěma příborníky s prosklenými vitrínami a s komodou ‒ to vše do prostoru krásně zapadá. Používají tmavé dřevěné příbory, tenký bílý porcelán s jemným dekorem při svátečním stolování, ve všední dny pak nádobí s tmavého skla a lehké, decentně zdobené příbory.
V moderních stavbách patří nyní k trendům spíše čisté linie nábytku a jemné pastelové barvy, například smetanová, krémová, ale i bílá v kombinaci se světlým dřevem nebo kovem. Moderní jednoduchý design je typický pro ergonomické židle, které zohledňují zdravé sezení.
Ze stolů mizí ubrusy a dečky, volí se povrchy se snadnou údržbou. Nejčastěji padá volba na dřevo, které je příjemné, když se o desku stolu opřeme, zatímco sklo studí a je tvrdé.
Lenka Petřinová bydlí ve dvougarsoniéře s malinkou kuchyňkou. Její stůl tvoří sklopná deska umístěná výš, než bývá obvykle deska stolu. Má k ní tři barové židličky, vše si nechala vyrobit na zakázku. Když potřebuje větší prostor, desku sklopí, když ji prostře, vznikne naopak příjemný kout ke stolování s výhledem do zeleně pod oknem. Pro dva až tři lidi ideální.
„Musím se přiznat, že i když spěchám, vždycky si alespoň hrnek s čajem a jogurt sním u stolku. V té chvíli mi snad i bílý jogurt chutná jako delikatesa. Myslím, že jídlo by mělo být o pohodě. Když tak začnu den, celý mi pak připadá pohodový. Když se pak večer sejdeme doma, a je k večeři třeba jen chleba s máslem a rajče, u našeho stolečku chutná báječně. Nikdy si s jídlem nesedáme na pohovku v obývacím pokoji, tam by nám tak nechutnalo. Mám ty chvilku v našem mini útulném jídelním koutku ráda, jsme si tak nějak blíž,“ chválí si jídelní koutek Lenka Petřinová.
Jejich sousedi mají větší kuchyň a vyřešili jídelní prostor rohovou lavicí s úložným prostorem. Je to určitě praktické, ale ve srovnání byť jen s malým stolečkem k posezení u nich připomíná spíš setkání v rohu restaurace. Možná i proto, že v některých podobný nábytek viděla.
Kuchyňský kout v obývacím pokoji
V posledních letech se často budují byty tak, že je u jedné stěny nebo v rohu obývacího pokoje umístěný kuchyňský kout. Jídelní část, volně navazující na kuchyň a obývací pokoj, je nejen běžná, ale i praktická. V takových případech tvoří někdy jídelní prostor barový pult, který současně místnost rozděluje. Když je třeba, může se i barový pult změnit v jídelní tabuli.
Ve větším prostoru vypadá efektně, když se jídelní kout vytvoří na vyvýšeném prostoru, tedy na stupínku, kde se dobře vyjímá i další nábytek, nejen stůl a židle. Bývá tak po ruce vše, co je k prostřední stolu potřebné.
Na trhu je z čeho vybírat, podstatné je, aby měl člověk představu, co chce, co mu nejvíc vyhovuje, jak se nechá ovlivnit představami jiných, s kterými se setkává všude kolem sebe, nebo zda vsadí na vlastní originální nápad.
Do mnoha interiérů se hodí kombinace světlých materiálů a přírodního dřeva, které je případně možné natřít v odstínu, který do interiéru lépe zapadne.
Často se u nábytku v jídelnách setkáváme vedle dřeva s plastem, kovem a sklem. Má-li být ovšem prostor útulný, musí se dotvořit dekorativními doplňky. Stačí jedna jediná květina sladěná do barvy, polička s drobným detailem, byť o něm někdo může prohlásit, že to je lapač prachu, je vám v něm hned nějak lépe.
